o církvi a plzeňské diecézi

Církev nabízí všem věřícím bez rozdílu poskytování dalších církevních služeb. Rozhovory, návštěvy a poradenství nabízí nejen lidem křesťansky věřícím, ale i duchovně hledajícím.

Církev československá husitská není dokonalou organizací lidí bez hříchu, nýbrž společenstvím omilostněných hříšníků, následujících Ježíše, který se obětoval na kříži, aby nás obdaroval Božím odpuštěním a novým životem. Ježíš Kristus je hlavou jediné, pravé a svaté Církve, jejíž neviditelné tělo přebývá všude tam, kde lidé s otevřeným srdcem vstupují na Boží cestu a kráčejí ve stopách Kristových. Nejsme jedinou pravou církví, věříme však, že k této Kristově Církvi náležíme a putujeme s ní (a v ní!) do Božího království.

Církev československá husitská nezdůrazňuje ani tak nauku (doktrínu, dogmata), jako spíše praxi (službu bližnímu, autentický duchovní život). Ve spiritualitě se orientuje na liturgickou zbožnost, časté svaté přijímání Těla a Krve Páně, osobní modlitbu a rozjímání (meditaci).

Církev československá husitská (dříve Církev československá) vznikla osamostatněním od mateřské církve římsko-katolické, v níž po první světové válce nebylo možné prosadit reformy, o něž usilovali čeští pokrokoví římskokatoličtí kněží (mše v národním jazyce, větší míra zapojení laiků do řízení církve, dobrovolný celibát, svoboda svědomí atd.). Členové Církve československé husitské jsou tedy tzv. katoličtí modernisté. Vyhlášena byla 8. 1. 1920 jako církev národně-katolická. Vychází z odkazu kostnického mučedníka Mistra Jana Husa, z hnutí utrakvismu (církve podobojí), cyrilometodějství a představuje střední cestu mezi katolicismem a protestantismem, přičemž v ní najdeme i stopy pravoslavné tradice.

Zvěstuje křesťanskou víru v Boha Otce i Syna i Ducha Svatého prostřednictvím sv. liturgie (bohoslužby), sedmi svátostí (křtu, biřmování, zpovědi, eucharistie, manželství, útěchy nemocných a kněžského svěcení), hlásáním Kristova evangelia a budováním bratrského společenství věřících, založeném na ctnostech víry, lásky a naděje.

Slouží svátostmi pokřtěným věřícím všech křesťanských vyznání, neboť s nimi sdílí stejného Spasitele, dosvědčeného v Písmu svatém (Bibli). Pán Ježíš řekl: "Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce; a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží." (Matouš 11, 28-30)

Hledáte-li radu, pomoc, smíření s Bohem pomocí zpovědi (přičemž kněz je vázán zpovědním tajemstvím i před zákony ČR), neváhejte se na nás obrátit - ochotně vám pomůžeme!

V čele diecéze stojí biskup ThDr. Filip Štojdl, SChLJ, jemuž ve výkonu služby pomáhá Diecézní rada, složená ze tří vikářů (táborského, plzeňského a českobudějovického) a laických zástupců. Při diecézi působí i Teologický poradní sbor. V náboženských obcích slouží kněží, faráři, jáhnové, lektoři a celá řada dobrovolníků. Duchovní vykonávají službu v nemocnicích, domovech důchodců a dalších zdravotnických a sociálních zařízeních. Velmi úzká je spolupráce mezi diecézí a domácí hospicovou péčí. Duchovní jsou rovněž činní ve volnočasových a kulturních aktivitách. Nejdůležitější činností duchovních je ovšem činnost svátostná.

Liturgie se skládá ze dvou hlavních bloků (slyšení Božího slova a slavení Eucharistie). V duchu utrakvistické církve, k jejímuž odkazu se hlásíme, dochází v naší diecézi k obnovení úcty ke svátosti Těla a Krve Páně, která pro nás znamená rozpoznat Krista v přijímání druhých lidí, sebe sama i samotného eucharistického tajemství chleba a kalicha.

V Plzeňské diecézi se prokazuje přiměřená úcta svatým. Ženy a muži víry jsou nám vzorem a dokladem toho, že je možné následovat Cestu Kristovu. Plzeňská diecéze je jednou z šesti diecézí Církve československé husitské, a to diecézí nejrozlehlejší, táhne se od Krušnohoří na severozápadě republiky až k Vysočině na jejím jihovýchodě.

Co se duchovního umění týče, Plzeňská diecéze se může pochlubit slavným rodákem Františkem Bílkem (1872-1941), sochařem-mystikem, vrcholným představitelem secesního symbolismu, jehož skulptury, plastiky a dřevořezby jsou ozdobou nejednoho chrámu. V současnosti je dáván znovu prostor také ikonám. Za zmínku stojí ikona sv. mučedníků kostnických Jana Husa a Jeronýma Pražského od ikonopisky Jany Baudišové (originál se nachází v mirovickém husitském chrámu) a putovní ikona duchovní obnovy (Kristus v kalichu žehnající), kterou napsal Rastislav Bujna.

V náboženské obci Písek je od září 2022 duchovním správcem kněz ThDr. Richard Ferčík, Ph.D. a v místě bydlí jáhen Bc. Samuel Vašin. V Písku se nacházejí dvě kolumbária, o které se stará Mgr. Lenka Kalčíková. Pod duchovní správu Písku patří od konce roku 2021 také Milevsko.

Budeme rádi, půjdete-li s námi, abychom se mohli vzájemně dělit o naše dary a společnými silami nést kříž, naložený na každého z nás.